Týden v domě

Týdenní rozpis je spíš slib než rozvrh. Přijde-li víc nováčků, Kamil zdrží výklad a turnaj se o chvíli opozdí; přijdou-li samí stálí hosté, začne se dřív. O změnách vás informuje Martina u dveří a Hana je v případě potřeby napíše křídou na tabuli v chodbě.

Během roku se večery proměňují. Na jaře začínáme dřív, protože světlo vydrží déle, v létě později, protože okna zůstávají otevřená, na podzim přibývá turnajů a v zimě se jídelna plní hned po páté. Kuchyně se proměňuje spolu s tím; Zdeněk říká, že kuchař má vařit podle toho, co je venku.

Kdo chce klid, vybere si čtvrtek nebo neděli, kdy bývají stoly volnější. Kdo má rád ruch, přijde v pátek nebo v sobotu a počítá s tím, že na volné místo u stolu si chvíli počká. Kdo se chystá na turnaj, zapíše se v den hry do poledne a přijde včas.

Svátky mají vlastní podobu. Dům otevírá dřív, stoly zdobí svíčky a v kuchyni se vaří jídla, která patří k svátkům v kraji. Na hodinách se nic nemění, zavíráme v obvyklou dobu. Podrobnosti zveřejňujeme vždy dva dny předem u vchodu a telefonicky je sdělíme každému, kdo se zeptá.

Nemění se tři věci: hodiny, pravidla a pořadí večera. Dům otevírá v pět, kuchyně vaří do půl desáté, stoly se otevírají kolem šesté a poslední rozdání bývá v půl jedné. Hosté, kteří chodí pravidelně, to znají a plánují si podle toho cestu domů.

Kdo hledá pro sebe nejlepší den, ať zkusí tři různé: čtvrtek, pátek a neděli. Každý je jiný a teprve po třech návštěvách poznáte, který vám sedí. Martina si pamatuje, kdy kdo přišel, a ráda poradí podle toho, co vás bavilo minule.

Pokud se chystáte na delší večer, počítejte s tím, že dům nenabízí žádný pevný časový limit u stolu. Můžete odejít po první hře i po sedmé, nikdo vás nezdrží. Večer si skládáte sami podle toho, co vás zrovna baví, a hostitelka vám pomůže najít správný stůl.

Ptáte-li se, co si vzít s sebou, odpověď je krátká: doklad, chuť a dobrou náladu. Vše ostatní najdete v domě. Kabát odložíte u dveří, deštník do stojanu a telefon do kapsy.