Co pamatují stěny domu číslo 19
Dům na Hlavní třídě prošel krejčovstvím, prázdnými roky a přestavbou. Co z toho zůstalo ve zdech, ve stropě a v dlouhém stole, o kterém dnes vypráví hostitelka.
Dům, který vznikl pro látky
Dům číslo 19 postavili pro krejčovskou dílnu. Proto má vysoký strop, široká okna do ulice a zadní sklad, kde se uchovávaly role látek. Přízemí bylo jedna velká místnost, v níž stál dlouhý stůl, na kterém se stříhalo. V patře bydlel mistr s rodinou a pomocníci spali v kamrách.
Krejčovství vydrželo přes sto let. Šily se tu obleky, kabáty a svatební šaty a lidé z celého okolí sem chodili na zkoušku. Sousedé pamatují, jak se do půlnoci svítilo a jak se z okna nesl zvuk šicího stroje. Když poslední mistr zemřel, dílna zavřela.
Dům potom několik let stál bez využití. Okna zašla prachem, stůl zůstal uprostřed místnosti pod prostěradlem a děti ze sousedství říkaly, že tam straší. Ve skutečnosti tam nikdo nebyl; jen látky v zadním skladu se pomalu rozpadaly.
Z krejčovských časů přežil seznam zakázek napsaný tužkou na zadní straně dveří od skladu. Čte se v něm sto čtyřicet řádků se jmény látek a rozměrů, které nikdo nepoužívá. Dveře visí v chodbě a nikdo je neodnáší, protože seznam dává domu paměť.
Čtyři věci, které po krejčovství zůstaly
Strop
Strop je vysoký téměř čtyři metry a v jídelně ho nikdo nesnižoval. Zdeněk říká, že pod ním se lépe vaří i jí, protože pára a vůně mají kam odejít. Sál za jídelnou má strop stejně vysoký, a proto se v něm hlas nese pomalu a nepřeskakuje.
Dlouhý stůl
Dřevěný stůl, na kterém se stříhalo, stojí dnes u vchodu a slouží jako pult hostitelky. Má hrany protřelé lokty a jeden zářez po nůžkách, který nikdo nezakryl. Martina na něm zapisuje jména a občas na něj položí dlaň, jako by se ujišťovala, že je pořád tady. Sousedé pamatují, že v zimě na něm stávala rozehřátá žehlička.
Cihla ve zdi
Při přestavbě se pod omítkou objevila cihlová zeď, jaká se dnes nedělá. Cihly jsou menší, nepravidelné a s otisky prstů cihlářů. Ponechali jsme ji viditelnou v chodbě mezi jídelnou a sálem, kde se na ni odpoledne dívá světlo.
Zadní sklad
Zadní sklad, kde ležely role látek, je dnes sál. Podlaha je stejná, jen přebroušená, a okna, která byla zazděná, zůstala zazděná. Hana Poláková říká, že to je nejlepší sál v okolí, protože nemá nic, co by rozptylovalo od stolů.
Okna do ulice
Tvar oken do ulice je původní, skla jsou nová. Rámy zůstaly, protože do nich zapadají zbytky starých závěsů. Kdo stojí uvnitř, vidí ulici mírně zkřivenou, jak to dělá staré sklo; sousedé tvrdí, že přesně tak se na ni dívali jejich rodiče.
Dům dnes a dříve
