Sál pod lustrem

Ruleta stojí v ose sálu pod největším lustrem. Kamil roztočí kolo a pošle kuličku opačným směrem; kolo je stejné, ať u stolu sedí osm lidí, nebo jediný. Hraje se na žetony bez hodnoty a po každém rozdání krupiér oznámí číslo a barvu, nic víc. Kdo chce, sleduje; kdo chce, hraje, a nikdo na něj nespěchá.

Blackjack je nejsnazší hra v sále. Krupiér rozdá karty a vy se rozhodnete, zda si vezmete další, nebo zůstanete; cílem je dostat se co nejblíže jedenadvaceti a nepřekročit je. Stůl je jeden, má pět míst, a Hana Poláková k němu posadí každého, kdo hraje poprvé. Pravidla se vejdou do minuty a krupiér je zopakuje, kolikrát bude třeba.

Poker má dva stoly po osmi místech. Hraje se Texas Hold'em, ve čtvrtek a v sobotu jako turnaj, a v neděli se rozdává Omaha, kde máte v ruce čtyři karty a musíte použít právě dvě z nich. Seven Card Stud a Five Card Draw zařazujeme jednou za čas, když se sejdou hráči, kteří je znají a chtějí je zahrát.

Žetony jsou matné a těžké, žádné na nich není číslo. Nelze je koupit ani vyměnit a po večeru zůstávají v sále na stole. Hraje se o čest a o dobrý večer, ne o hodnotu, a dům proto nikomu nic nedluží. Odnesete si to, co si odnese každý host: vzpomínku a chuť přijít znovu.

Hana Poláková se před otevřením vždy zeptá krupiéra, kolik nováčků čeká, a podle toho rozhodne, kolik stolů otevře a v jakém pořadí. Přijde-li hodně těch, kdo hrají poprvé, otevře nejdřív blackjack a ruletu a poker nechá na později. Říká, že se večer skládá jako jídlo: nejdřív předkrm a teprve potom hlavní chod.

Rozdání u rulety trvá asi minutu, u blackjacku dvě, u pokeru tři až pět. Nikdo nesedí u stolu déle, než chce, a nikdo nemusí čekat, až se hra dohraje. Když potřebujete odejít, zvednete ruku a krupiér vám řekne, kdy je nejvhodnější chvíle.

Lustr visí uprostřed sálu a jeho světlo nesvítí na všechno. Nad každým stolem je navíc nízká lampa, která osvětluje sukno a ruce hráčů; zbytek sálu zůstává v šeru. Hana Poláková říká, že oko má sedět u stolu a ne bloudit po zdech, a světlo je uspořádané tak, aby se to dařilo.

Hudba tu nehraje. Slyšíte žetony, kuličku, šustění karet a občas pohnutí židle. Kdo přijde z rušné ulice, první pět minut poslouchá ticho a pak si ho oblíbí. Hlas se v sále nese pomalu a hosté mluví tišeji, než jsou zvyklí, což je pro hru dobré.

Pravidla stolu jsou jednoduchá: krupiér rozhoduje o rozdání, vedoucí sálu o sporu, ostatní o sobě. Nikdo nekomentuje cizí karty, nikdo nesahá na cizí žetony a nikdo neruší hru telefonem. Kdo se chce zeptat, počká, až krupiér dokončí rozdání, a zeptá se klidným hlasem.

Když vás hra přestane bavit, vstaňte a odejděte do jídelny na čaj. Nikdo se nebude ptát proč. Stůl počká a pokud se ke hře vrátíte, krupiér vás přivítá, jako byste vůbec neodešel. Poslední rozdání bývá v půl jedné a dům zavírá v jednu; kdo chce, doplní večer čajem a koláčem.

Poslední rozdání bývá v půl jedné a krupiér ho oznámí zvonkem. Hosté dohrají, žetony se srovnají do sloupků a obsluha přinese čaj. Dům zavírá v jednu hodinu; kdo zůstane déle, aby dopil, dostane od Martiny kabát a usměvavé přání dobré noci.

Sál není místo, kde by se něco dokazovalo. Nikdo tu není nejlepší a nikdo tu není horší, protože se nehraje o nic víc než o dobrý večer. Kdo to pochopí hned, stráví u stolu hodinu a odejde s dobrou náladou; kdo to pochopí po čase, vrátí se.