čt–ne 17:00 – 1:00+420 558 712 34918+
Červený žeton
Dům

Nová sezóna na Hlavní třídě: okna, světlo a svíčky

S prvními chladnými večery se dům mění: otevírá dřív a světla hoří déle. Zapisuji, co jsme si na sezónu připravili a co jsme nechali, jak bylo.

Co se mění s chladem

Šálek kávy, vysoká limonáda a hromádky žetonů

Okna do Hlavní třídy zavíráme v zimě napevno a zaklíníme je tak, aby netáhlo. Hana Poláková ve vstupní chodbě přidává druhý věšák na kabáty a Martina vytahuje ze skříně těžké záclony, které visely loni a které mají příjemně zatuchlou vůni starého dřeva.

Dům otevírá v pět, protože se stmívá dřív, a hosté chodí do jídelny rovnou po práci. Stoly zdobí svíčky v nízkých svícnech a kuchyně vaří polévky, které hřejí: zelňačku, bramborovou s houbami a česnečku s chlebovými kostkami.

Tři zimní drobnosti

Čaj po každém rozdání

Zimní zvyk, který jsme zavedli před lety: po každém rozdání u rulety krupiér nabídne čaj. Hráči si ho vezmou, nebo nevezmou, ale většina jej přijme. Je to drobnost, která vytváří pocit, že hra je jen jedním z mnoha důvodů, proč tu sedíte.

Svíčky na stolech

Svíčky stojí jen v jídelně, v sále ne. Sukno a plamen se nesnášejí a Hana by mi nikdy nedovolila je tam postavit. V jídelně jsou nízké a zapalují se v pět, kdy se stmívá, a zhasínají se v půl jedné, když se dům zavírá.

Co zůstává

Hodiny, pravidla a čtyři stoly se nemění. Mění se jen světlo v oknech a obsah talířů; hra u stolů běží celý rok stejným krokem. Hosté, kteří chodí od otevření, tvrdí, že zima je u nás nejhezčí roční období.

Jak se mění lístek

Na zimu přibývají jídla, která se vaří dlouho: svíčková, zvěřinový guláš, kachna. Zdeněk říká, že v zimě se jídlo nemá spěchat, protože host přichází z chladu a chce se zahřát pomalu. Polévky mají v zimě dvojnásobnou porci.

Sousedé v zimě

V zimě sousedé chodí častěji. Paní Zdena z papírnictví přichází v neděli odpoledne s knihou a čte ji u okna, dokud nezačne hrát sál. Alena z pekařství nosí čerstvý chléb, který nikdo neobjednal, ale všichni snědí.

Zimní večery na Hlavní třídě mají vlastní tempo. Hosté se zdržují déle, mluví tišeji a odcházejí po jednom. Považuji to za nejlepší odměnu za práci, kterou s domem máme, a doufám, že to příští zima potvrdí.