Sousedé na Hlavní třídě: kdo je kdo
Dům číslo 19 by bez sousedů nestál. Představuji tři obchody, ke kterým patří dům, ulice a jedno pravidlo: kdo se zastaví, nezůstane bez pozdravu.
Pekařství vedle
Pekařství je hned vedle domu a jeho vůně se ráno přelévá do našich oken. Alena, která ho vede po matce, peče koláče, které se prodávají do desáté, a pak zavírá. Zdeněk si od ní bere kynuté těsto na slezský koláč, protože tvrdí, že její kvásek je lepší než jakýkoli, který by si dělal sám.
Naproti pekařství je papírnictví, kde se prodávají sešity, pera, pohlednice a pečetní vosk. Paní Zdena tam sedí od rána a každému, kdo vstoupí, nabídne židli. Kdo vyjde ven, dostane sáček s bonbóny, i když nic nekoupil. Považuji ji za nejpřátelštější osobu na ulici.
Hodinář a ostatní
Hodinář o dva domy dál
Pan Brázda opravuje budíky, kapesní hodinky i věžní hodiny, a ve výloze má vždy jedny, které jdou o minutu napřed. Říká, že čas si má každý nastavit sám. Hodinku před otevřením domu k němu občas zajdu a zeptám se, kolik je, jen abych si poslechl odpověď.
Sousedé v domě
V patře nad papírnictvím bydlí rodina, která s námi sdílí zeď. Vždycky, když se v sále hraje dlouho, přinesou nám ve čtvrt na jednu koláč, aby si ověřili, že jsme v pořádku. Je to zvyk, který nikdo nezavedl a nikdo nechce zrušit.
Pravidlo ulice
Na Hlavní třídě platí jediné pravidlo: kdo se zastaví, nezůstane bez pozdravu. Platí pro hosty, pro obchodníky i pro nás. Zdeněk to nazývá nepsaným zákonem a Hana ho napsala křídou na tabuli v předsíni, aby se na něj nezapomnělo.
Proč jim říkám sousedé
Slovo sousedé je u nás víc než adresa. Je to dohoda, že si navzájem pomůžeme, když bude potřeba. Když nám jednou vypadl proud, přinesla Alena svíčky a pan Brázda poslal chlapce s baterkami. Nikdo nechtěl nic zpátky.
Co by se stalo bez nich
Bez sousedů by dům číslo 19 byl jen jídelna se sálem. S nimi je to dům na ulici, kde se lidé znají. Hosté, kteří přijdou poprvé, to cítí a ptají se, zda jsme tu už dlouho. Odpovídám, že nás tu bylo víc a že nás ulice přijala.
Sousedé jsou nejlepší reklama, kterou kdy dům mohl mít. Žádný plakát nenahradí větu, kterou pekařka řekne zákazníkovi: zajdi se tam podívat, je to slušné místo. Takové věty se nekupují a nedají se zopakovat.