čt–ne 17:00 – 1:00+420 558 712 34918+
Červený žeton
Lidé

Hana Poláková a sál, který se nikdy nezvedne

Hana Poláková řídí sál a rozhoduje, kdy se stůl otevře a kdy zavře. Zeptal jsem se jí, jak se pozná dobrý večer a proč nosí tužku za uchem.

Hodina před otevřením

Muž v bílé košili a motýlku stojí se založenýma rukama

Hana přichází do sálu hodinu před otevřením a obchází stoly s tužkou za uchem. Kontroluje, jestli svítí všechny lampy stejně, jestli má každý stůl kartičku s číslem a jestli nikde nechybí žetony. Pokud najde cokoli pokřivené, narovná to bez poznámek, jako by to tak mělo být vždycky.

Dříve vedla provoz hotelu, ale říká, že tam se hosté neznali; tady se znají. Dobrý večer pozná podle toho, jak se mění hlas: když hosté mluví tišeji, než přišli, je všechno v pořádku. Když mluví hlasitěji, je třeba zasáhnout.

Jak sál řídí

Tužka za uchem

Tužka slouží k jedné věci: k zapsání, co se mělo udělat jinak. Hana si píše na ruku, na kartičku, na okraj tabule. Po večeru všechno přepíše do sešitu, který leží v zamčené skříni u vchodu. Říká, že kdo nezapisuje chyby, bude je opakovat.

Kdy zastavit hru

Nejtěžší na její práci je poznat, kdy hru zastavit. Neděje se to často, ale když se děje, ví to dřív než krupiér. Stačí jí pohled na dva tři hráče a ví, že se u stolu něco přepíná. Pak zvedne ruku, krupiér se zastaví a hráči se nadechnou.

Co by změnila

Řekla, že by změnila lustr, protože je příliš velký, a že by přidala jedno křeslo do rohu. Víc nic. Zbytek jí vyhovuje, i to, že se večer končí v jednu hodinu a ne později.

Dvě věci, které Hana zakazuje

Hana zakazuje jen dvě věci: hlasité hovory u stolu a opírání se o sukno. Všechno ostatní nechává na rozhodnutí hostů. Říká, že kdo chce pravidla, má jich dostat málo a dobrých. Dvě jí stačí a třetí si ještě nevybrala.

Co by od hostů chtěla

Od hostů by chtěla jen jedno: aby se zeptali, když si nejsou jistí. Nikdo se u nás nesmí cítit hloupě kvůli otázce. Hana to opakuje každé ráno před otevřením a už to ví nazpaměť i Kamil.

Na závěr se Hany zeptám, jak vidí příští rok. Pokrčí rameny a řekne, že stejně. Pak se otočí ke stolům, tužku si přendá za druhé ucho a jde zkontrolovat lampy, protože do otevření zbývá deset minut.