Dlouhý stůl z krejčovství
Dlouhý stůl u vchodu patřil krejčímu a pamatuje víc, než by se zdálo. Vyprávím, kde se vzal, co přežil a proč ho nikdo nechtěl vyměnit.
Stůl, na kterém se stříhalo

Stůl je dubový, čtyři metry dlouhý a desítky let starý. Postavil ho truhlář, který v domě opravoval okna, a krejčí ho koupil, protože do jeho dílny jiný nevešel. Hrany jsou protřelé lokty a jeden roh nese zářez po nůžkách, které někomu uklouzly.
Když se dům prodával, chtěl nový majitel stůl vyhodit. Zachránil jsem ho já, protože jsem věděl, že je to jediná věc, která z domu zůstane celá. Přenesli jsme ho do přízemí, přebrousili jen zvrchu a nechali na něm všechny značky.
Co stůl pamatuje
Značky na desce
Na desce jsou tužkou nakreslené čáry, které měřily látky, a pár prasklin, kde se stůl zdeformoval teplem. Nikdo je nezahladil. Hostitelka na ně často klade dlaň a říká, že se jí díky nim lépe pamatují jména.
Dnešní pult
Dnes stojí u vchodu a Martina na něm vede seznam večera. Kdo vstoupí, stojí před stolem, který pamatuje stovky obleků. Hosté si ho všímají a ptají se, co to je, a Martina jim to ráda vysvětlí. Považuje to za nejlepší úvod do příběhu domu.
Proč zůstane
Stůl zůstane, protože bez něj by dům nebyl ten, co je. Měnili jsme okna, rozvody i podlahu, ale stůl ne. Kdo chce vědět, co dům pamatuje, nemusí číst; stačí, aby se opřel o hranu desky a chvíli počkal.
Co desce uškodilo
Deska má dva šrámy, které jí uškodily nejvíc: jeden od těžké bedny z doby, kdy se v domě skladovalo něco jiného, a jeden od horké žehličky, kterou krejčí zapomněl na stole. Obě jsme nechali, protože patří k domu stejně jako hrany protřelé lokty.
Co by stůl řekl
Kdyby stůl uměl mluvit, řekl by asi jen jednu větu: že se na něm konečně sedí tiše. Pamatuje hluk strojů, rány pravítka a hlasy učňů, kteří se učili první stehy. Dnes na něm leží seznam večera a nikdo nezvyšuje hlas.
Kdo přijde poprvé, ať si stůl prohlédne. Stačí se u vchodu zastavit a opřít se o hranu desky. Martina ráda ukáže zářez po nůžkách a vypráví, jak se krejčí tvářil, když zjistil, že se stůl přenáší. Poznáte, že je v domě něco, co zůstane.